Svátek Křtu Páně

Jan kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánlů (Mk 1,6b-7).

Na závěr Vánoční doby slavíme svátek Křtu Páně. Pán Ježíš se pokořil a nechal se pokřtít v řece Jordáně, kde Jan učil a křtil. Sv. Jan dobře věděl, že před ním stojí Mesiáš, Beránek bez poskvrny hříchu, a proto se zpočátku zdráhal mu křest pokání udělit. Ježíš však trvá na tom, že to je vůle Boží. Sestoupil do vln řeky a nechal se pokřtít. Tehdy se otevřelo nebe a Duch sv. v podobě holubičky sestupoval na Ježíš a z nebe zazněl hlas Otce: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení".

Křest Ježíšův je předobrazem našeho křtu. Byli jsme pokřtěni, stali jsme se dětmi Božími. Svátostný křest je velmi důležitý a zavazuje nás na celý život. Je třeba, aby ten, kdo byl pokřtěn, po celý život žil podle evangelia. Proto každý má svého kmotra, který pečuje o náboženské vzdělání a formaci svého svěřence. Zvláště, pokud se uděluje křest dospělým, má služba křestního kmotra velký význam. Pomáhá svému svěřenci v přípravě na křest a po celý další život jej podporuje v úsilí o dobrý křesťanský život. Podle Kodexu kanonického práva může být kmotrem pouze ten, kdo dosáhl věku 16 let, kdo je pokřtěn a biřmován a vede dobrý křesťanský život. Vyplatí se, když rodiče vyberou pro své dítě kmotra, který je zárukou toho, že bude své povinnosti kmotra skutečně naplňovat. Rodiče dítěte se rovněž yavayují, že budou pečovat o náboženské vydělání svého dítěte. Otázka, kterou kněy při křtu klade rodičům, zní: "Chcete, aby bylo vaše dítě pokřtěno. Tím na sebe berete povinnost, že ho vychováte ve víře v Pána Ježíše a umožníte mu náležité katolické náboženské vzdělávání ve školním věku. Jste si této povinnosti vědomi?" Podle kodexu kanonického práva k dovolenému udělení svátosti křtu je třeba: "Aby dítě bylo dovoleně pokřtěno je třeba opodstatněné naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; jestliže tato zcela chybí, odloží se křest podle předpisů partikulárního práva a důvod se oznámí rodičům." (Can. 868 §1, 2º CIC: )