Slavnost Ježíše Krista Krále

Tak praví Pán, Hospodin: "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce" (Ez 31,11).

Závěr církevního roku je ve znamení Posledního soudu. Ježíš v podobenství říká o tomto dni: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy." A dále pokračuje, že oddělí jedny od druhých, jako odděluje pastýř ovce od kozlů. Pro spravedlivé zazní radostné slovo: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je vám připraveno od založení světa." Již v antické době byl dobrý panovník nemyslitelný bez spravedlnosti. Byl zde proto, aby dopomohl právu a spravedlivé věci k vítězství. Proto v tehdejších dobách příslušela panovníkovi i soudní pravomoc. Tak, jako věřící Starého zákona viděli v Hospodinu soudce, tak viděli křesťané soudce v Ježíši Kristu, který přijde na konci věků, aby soudil celý svět. Při mši svaté odpovídají věřící na výzvu kněze: „Tajemství víry" těmito slovy: »Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.« V evangeliu sv. Jana říká Ježíš: „Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do ruky Synovi" (Jan 5,22). Petr po křtu setníka Kornelia prohlásil o Ježíšovi: „Je to on, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých." Sv. Pavel napsal v listě Korinťanům: „Vždyť všichni se musíme ukázat před soudním stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve své životě dobré či zlé" (2 Kor 5,10). Na závěr církevního roku slavíme Ježíše Krista Krále. On přijde na konci věků soudit živé i mrtvé, jak vyznáváme ve Vyznání víry. Na rozdíl od ostatních soudců, kteří vynášejí rozsudek, Ježíš jako soudce nejen trestá, ale i odměňuje. ve středověku byla zdůrazňována obava a strach ze setkání s Kristem na konci věků a tento den byl označován jako „Den hněvu, neštěstí a hrůzy." Pro nás křesťany je to den radostného setkání s Kristem, po němž křesťané prvních dob toužili a volali: "Maran atha - Přijď, Pane Ježíši!"