5. neděle mezidobí

Job řekl: "Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? ... Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje" (Job 7.1; 6).

Co je člověk? Na tuto otázku si odpovídají mnozí lidé, odpověděl na ni i trpící Job: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu" (Job7,1). Ptáme-li se dál, jak se život rozvíjí a jak plyne, na to Job rovněž odpovídá:: „Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech..." (Job 7,6). Zdá se, že jde o hluboký pesimismus. Pokud se člověku dobře daří, nechápe Jobovy nářky, pokud se setkává s bolestí a utrpením, pochopí, že se v Jobových slovech projevuje realita lidského života. K tomu patří námaha, bolest, utrpení, i vědomí vlastní pomíjejícnosti a zklamání; člověk poznává, že lidský život je jen jako dech. Tento text je vyňat z Jobovy obhajoby před třemi přáteli, kteří jej přišli navštívit a chtějí ho přimět, aby uznal své hříchy, za něž jej Hospodin trestá. Job sice naříká: „Život se mi zprotivil, nechci žít věčně" (Job 7,16), ale také uznává svou nehodnost před Bohem: „Což může člověk být před Bohem spravedlivý?" (Job 9,2). Nakonec dochází k pochopení, že všechno je z Boží dobroty a lásky: „Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. ...Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné" (Job 42,3). Otázka, proč musí i nevinní trpět, zůstává i pro křesťany otevřená. V evangeliích se vypravuje, že Ježíš uzdravoval nemocné; přesto však nemoc z lidského života neodstranil. Křísil mrtvé, utěšoval nemocné a trpící v bolesti, dodával odvahu a sílu. Křesťan ví, že tyto chvíle patří k lidskému životu. Vždyť ani Ježíš Kristus nebyl utrpení ušetřen, protože jen tímto způsobem nás mohl vykoupit. Bůh si nepřeje bolest a utrpení člověka, chce, aby byl člověk, jehož stvořil z lásky, šťastný po celou šíři svého života. Nejen v tomto pozemském životě, ale i v životě věčném. Proto se Ježíš snažil za svého pozemského života mírnit utrpení a bídu, velmi často uzdravoval nemocné, ale též si přál,a by člověk dosáhl věčného života. Proto nás vykoupil bolestnou smrtí na kříži, a tak nám zjednal odpuštění, pokoj a spásu.