4. neděle postní - neděle Laetare

K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: Přijímá hříšníky a jí s nimi" (Lk 15,1).

Podobenství o marnotratném synu je známé už tím, že četní malíři vyobrazili návrat syna k svému otci. Starší syn se poněkud horšil nad tím, že otec odpustil mladšímu a opět jej přijal do svého domova. Otec vysvětluje: „Máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, zase žije, byl ztracen, je zase nalezen" (LK 15,32). Tato věta má nám ukázat velikost Božího milosrdenství. Uzavírá kapitolu Lukášova evangelia, ve kterém se Ježíš věnuje tomuto tématu ve dvou dalších podobenstvích. Je to jednak příběh o ztracené ovci, kterou šel pastýř hledat a ostatních devadesátdevět nechal v poušti. Rovněž je to vyprávění o ztracené stříbrné minci a o radosti ženy, která poté, co ji našla, svolala své přítelkyně a sousedky, aby se radovaly s ní? Tímto pozváním se Bůh obrací ke všem křesťanům, aby se společně s ním veselili a měli účast na jeho radosti z návratu ztraceného syna. Obrací se na svého druhého syna, který ho nikdy neopustil, ale žil s ním celý život, avšak odmítá vejít domů, kde se oslavuje návrat jeho syna. Otec vychází vstříc věrnému synu, a snaží se ho přesvědčit. Je tu však výrazný rozdíl v pocitech otce a staršího syna. Otec ve své bezmezné lásce a své obrovské radosti si přeje, aby všichni radovali s ním. Syn je však naplněn pohrdáním žárlivostí vůči svému mladšímu bratrovi. Ani ho za bratra nepokládá. Když oněm hovoří, tak říká: „Tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek" (Lk 15,30). Ježíš varuje i nás před nebezpečím, jehož se můžeme dopustit i my. Spočívá v tom, že povedeme život slušného člověka založený na hledání vlastní dokonalosti a posuzování méně dokonalých bratří. Pokud lpíme na své dokonalosti, jsme zaměřeni jen na sebe, jsme naplněni sami sebou a plni sbeobdivu. Jednáme jako starší syn, který zůstal doma a vypočítává otci své zásluhy: „Tolik let ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil" (Lk 15,29). Mějme pochopení pro ty, kteří se pokáním vrací k Bohu, kterým Bůh odpouští a opět je přijímá s radostí.

Autor: