11. a 12. neděle v mezidobí

"Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt" (Žalm 32, 1-2).

Izraelský král David, který žil v době zhruba 1000 let před Kristem, byl rozhodně velkým králem. A přesto se tento velký král dopustil hanebného činu. Zatoužil po manželce Uriáše Chettity, kterého poslal do nejprudšího boje, v němž padl a pak se s Betsabe, Uriášovou manželkou, oženil. Prorok Nátan mu ostře vytkl tento čin: „Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého dmu, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše a udělals ji svou ženou" (2 Sam 12,10). David se však nyní zachoval správně. Nevymlouvá se, neomlouvá svůj čin, ale uznává, že zneužil svého postavení, a prosí Boha za odpuštění: „Zhřešil jsem proti Hospodinu" (2 Sam 12,13). V tom spočívá jeho velikost. Proto mu také Bůh odpustil, protože David uznal své provinění a svého hříchu litoval. K tomu poznamenává sv. Ambrož v Apologii Davida: „David zhřešil, jak činívají králové, ale činil pokání, oplakával svůj čin, jak nečinívají králové. Vyznal svou vinu a obdržel odpuštění". Bůh je připraven odpustit hříchy, pokud je člověk uzná a jich lituje. Bůh odpouští vždy, jestliže má člověk dobrou vůli a svých hříchů upřímně lituje a je vyzná: I lotrovi na kříži, který s ním byl ukřižován, když projevil lítost, říká: „Dnes budeš se mnou v ráji" (Lk 23,43).

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když byl Ježíš s apoštoly nedaleko Cesareje Filipovy, zeptal se jich za koho jej pokládají. Petr na to odpovídá: „Za Božího Mesiáše" (Lk 9,20). V evangeliu sv. Matouše přislíbil Petrovi po jeho odpovědi prvenství v církvi: „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského" (Mt 16,18). Petr se stal viditelnou hlavou církve, i když hlavou neviditelnou zůstal sám Ježíš Kristus. Z něho vyrůstá církev, ona z něho žije.Bez Krista by církev nebyla ničím. Ona je mystickým tělem Kristovým, skrze níž on sám působí. Proto též Ježíš říká: „Já jsem kmen a vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, protože beze mě nemůžete nic" (Jan 155). Zřízení církve je hierarchické. To slovo znamená, že jde o svatovládu, kterou vykonává Ježíš Kristus. Církev spočívá na apoštolech a jejich nástupcích - biskupech. K tomu katechismus katolické církve dodává. „Pán udělal skálu své církve pouze ze Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho ustanovil pastýřem celého stádce.Je však známo, že moc svazovat a rozvazovat, která byla Petrovi dána, byla udělena také sboru apoštolů, spojenému se svou hlavou" (KKC čl. 881).