10. neděle vmezidobí
"Ježíš šel do města - jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova" (Lk 7,11).
V tomto týdnu jsme slavili slavnost Těla a Krve Kristovy a na různých místech se konaly eucharistické průvody. Při poslední večeři Ježíš ustanovil svátost eucharistie a předal apoštolům pravomoc proměňovat chléb a víno v jeho Tělo a Krev: „To konejte na mou památku". Můžeme tedy zdůraznit, že bez svátosti kněžství bychom neměli eucharistii, bez svátosti eucharistie by nebylo kněžství. Eucharistie je nám zárukou věčného života. Ježíš přece řekl: „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky" (Jan 6,51). Již v době starozákonní se rozvíjela víra ve věčný život. Proto v prvním čtení dnešní neděle se hovoří o Eliášovi, který vzkřísil syna chudé vdovy: "Hospodin vyslyšel Eliášovu prosbu a duše se vrátila do dítěte, i ožilo" (1 Král 17,22). Podobná situace je popsána v evangeliu. Již vzkřísil mládence z Naimu, kterého nesli v pohřebním průvodu k hrobu. Obě dvě události vypovídají o tom, že Bůh nás může a chce probudit k věčnému životu. V tom je velká naděje. I když náš život je konečný, otevírá se před námi perspektiva věčného života.
Autor:  P. Emil SoukupVydáno: 5.6.2010 7:28 Přečteno: 357x Hodnocení: neohodnoceno |
Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.